neděle 16. července 2017

RECENZE - Tíha vesmíru od Jennifer Niven

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Název: Tíha vesmíru
Originální název: Holding Up the Universe
Autorka: Jennifer Niven
Žánr: Young Adult
Vydavatelství: Yoli, 2017
Počet stran: 406 stran
Čteno: 6. července – 7. července 2017

Tíha vesmíru je novinka od Jennifer Nivenové, autorky tolik opěvovaných Všech malých zázraků. Stejně jako u Zázraků je i Tíha „hlubší“ youngadultovka, která vychází u Yoli a zabývá se poněkud vážnějšími tématy než je první láska a život na střední. Já ale tak přesně nevěděl, co od toho čekat, jedná se totiž o mou první knihu od Jennifer Niven – Všechny malé zázraky mám sice už delší dobu doma, ale ještě stále jsem je nečetl. Proto jsem byl opravdu zvědavý, jak na mě tato tolik chválená autorka YA se svým novým dílem zapůsobí.

Příběh sleduje dva středoškoláky, Jacka a Libby. Oni jeden z nich to nemá lehké. Libby bývala považována za nejtlustší teenagerku Ameriky, jelikož byla jednoho dne tak tlustá, že ji museli vysekat z jejího domu, a tato událost se s ní nese celý život jako stín, který ji pronásleduje na každém kroku. Ke všemu má ještě druhý takovýto stín – nikdy se tak úplně nepřenesla přes smrt své maminky a bojí se, že zemře na stejnou nemoc jako ona. Teď má po dlouhé době domácí výuky nastoupit na střední školu a už předem ví, že to pro ni nebude jednoduché. Oproti tomu žije Jack dokonalý život – má úplnou rodinu, je oblíbený a všechno se mu daří. Má však jedno velké tajemství – trpí prosopagnosií, což je nemoc, která mu znemožňuje rozeznávat a pamatovat si lidské obličeje. Proto se musí zaměřovat na menší identifikátory, jako jsou vlasy, způsob chůze či typické oblečení, aby byl vůbec s to rozeznat jednoho člověka od druhého. K tomu všemu se pomalu rozvrací i jeho rodina a Jack jen sní o tom, aby bylo všechno tak v pořádku, jak to jen navenek vypadá.
 
To jsou naši dva hlavní hrdinové. Oba jsou na stejné škole a nám čtenářům je jasné, že dříve či později se setkají. Také nám je jasné, že když už je na obálce napsáno „Okouzlující lovestory, která vás dostane“, asi mezi nimi časem i něco bude. Avšak okolnosti, za kterých se setkávají, nejsou zrovna příjemné a ani jednoho by v tu chvíli nenapadlo, kolik toho pro něj bude ten druhý později znamenat.
 
Tíha vesmíru není nijak zvlášť originální příběh, spíše je významná tím, na co poukazuje. Autorka nám totiž představí závažnou a ne až tak známou nemoc a nastíní, jaké to je být šikanován kvůli své váze. Dále se ještě zabývá dalšími „problémky“, jako je sexuální orientace, vlastní sebevědomí či ztráta někoho blízkého. Vše je to vykresleno tak neskutečně skutečně (zajímavý slovní obrat), a při tom se to stejně doopravdy děje a je třeba si to uvědomit. Takhle se můžeme vžít do kůže někoho, kdo trpí některým z těchto problémů, a vidět celou věc jeho očima. Šlo vidět, že si o tom Jennifer hodně nastudovala – hlavně o té prosopagnosii – a dala si na všem opravdu záležet. Proto budete po dočtení o něco chytřejší a obohaceni o pár nových informací.
 
Bylo to skvěle napsané a četlo se to opravdu velmi rychle – já to měl za necelé dva dny přelouskané. Její styl je svižný a čtivý, že vám stránky budou doslova ubývat pod rukama. Vše dokázala krásně vylíčit a popsat, takže jste to celé měli živě před očima. Její dialogy působily opravdu věrohodně a neuměle, což ještě umocňovalo realističnost celého příběhu a postav. Postavy měly skvěle vykreslené charaktery, měly nějakou povahu, charakteristické chování a zkrátka nepůsobily papírově. Podobně jako u knih Rainbow Rowell, většinu z těchto postav si opravdu zamilujete (stejně tak jako celý příběh) a hlavně díky nim byl celý příběh tak výjimečný.
 
Žádné výrazné chyby bych v knize nenašel. Na co si však musím trochu postěžovat, je to, že se druhá polovina příběhu začínala tak vléct. Oproti první polovině, která pro mě byla úplné „Wow!“, se ta druhá až táhla a připadalo mi, že už se tam nic moc nedělo. Bylo to asi tím, že autorka začala rovnou na té vyšší úrovni – nedala si žádný pomalejší rozjezd, prostě to bylo úžasné už od samého začátku. No a jak to bylo úžasné pořád a pořád, tak už vás to zas moc nebaví, jelikož se tam nic nemění a pořád se to drží na stejné úrovni. Vůbec to nemyslím tak, že by ve druhé půlce Jennifer polevila a už to nebylo tak dobré, spíš mi to potom celé připadalo takové jednotvárné, jelikož se to ani nepokoušela nijak vystupňovat, nebyl tam žádný zvrat, prostě nic, co by příběhem trochu otřáslo a nějak ho pozměnilo. Stále mě to ale bavilo, jen už jsem si při čtení neříkal, jaká to je bomba a spíše jsem pozoroval, jak příběh plyne dál. Samotné zakončení příběhu bylo taky takové „nijaké“ – prostě nic, co by mě zbavilo slov, a po tom dobrém začátku jsem něco takového tak trochu čekal. Ne že by mě to úplně mrzelo, i tak se mi celá kniha dost líbila, ten konec ale ve mně nic nezanechal, skoro se mě ani nijak nedotknul, a to je oproti začátku docela rozdíl.

To je ale asi jediný takový menší nedostatek, který ke knize mám. Tíha vesmíru mě bavila a líbila se mi, prostě mě okouzlila a dojmula a díky své statečnosti a upřímnosti to bylo až magické. Dal jsem jí 4,9 hvězd, což je 98 %. Rozhodně bych ji doporučil všem, co mají rádi Young Adult, pro ně je tohle prostě povinnost. Nebo pokud někdo hledá oddechové, ale milé a chytré čtení, kterého ho naprosto uchvátí. Mě tedy uchvátilo. Nemohu se dočkat na Všechny malé zázraky, doufám, že mě nezklamou. A asi poslední, co k tomu řeknu, je to, že Jack a Libby jsou pro mě hrdinové, a především Lib – takhle silný bych chtěl být. A nemyslím tím rozměrově.
 
 
* * *
Co vy? Také jste se nechali strhnout a Tíhu vesmíru si přečetli? A jak se vám líbila? Budu moc rád za každý komentář, tu zpětnou vazbu k tomu docela potřebuji, je to hned lepší mít opravdu nějaký důkaz, že si to někdo přečetl, a ne jen číslo. Jinak pokud vás zaujalo téma s prosopagnosií, přečtěte si Včelí královnu od Laury Ruby, která si s tímto tématem také pohrává (a mně osobně se dost líbila). Užívejte si léto! :)


4 komentáře:

  1. Souhlasím s tebou úplně ve všem! Bylo to čtivé, zábavné, ale absolutně se mi nevybavuje konec, i když jsem to četla v dubnu:D Všechny malé zázraky jsou trochu deprimující...možná se ti nebudou líbit tak moc jako Tíha, protože i když je to v podstatě na podobném základu, má to takový pochmurný podtón.
    Zase skvělá recenze, už někomu o tu spolupráci konečně napiš!!! (A jestli už nějakou máš, chci podrobnosti:D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za koment Luci!! <3 No, on to vlastně nebyl tak úplně konec, jen náhodný moment, kdy se asi Jennifer rozhodla příběh ukončit, jinak mi to ale moc ukončené nepřipadalo :D. Já se na ty Zázraky těším - asi jsem morbidní, ale já mám rád ten pochmurný podtón, jak jsi to dobře nazvala, a navíc už vím, jak ty Zázraky dopadnou, no a to bylo samo o sobě ještě větší lákadlo :D. Moc děkuju!! To bych ti hned hlásil, takže ještě nemám, ale hodlám někam napsat po prázdninách, hned ti pak dám echo ;) A ať se ti hezky čte poslední Harry! Co já bych dal za to být teď ve tvé kůži a číst to všechno zase poprvé :D <3

      Vymazat
  2. Musí to byť skvelá kniha! <3 Keď dočítam tie čo mám doma, určite ju kupujem :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano, to opravdu byla! Vřele ji doporučuji ;)

      Vymazat