neděle 11. června 2017

RECENZE - Deset malých černoušků od Agathy Christie




















Název: Deset malých černoušků
Originální název: Ten Little Niggers / And Then There Were None
Autorka: Agatha Christie
Žánr: Detektivní román, thriller
Vydavatelství: Knižní klub, 2017
Počet stran: 232
Čteno: 26. května – 5. června 2017
 
„Deset malých černoušků hostil děda Vševěd,
jeden z nich se zakuckal, zbylo jich jen devět.
Devět malých černoušků chtělo sypat kosům,
jeden se včas nevzbudil, zbylo jich jen osum.“
 
Deset malých černoušků, jedno z nejznámějších děl svého žánru a asi nejznámější dílo Agathy Christie. Příběh o spravedlnosti, vině a touze přežít. Román, který se stal předlohou a inspirací ostatním knihám a filmům, kdy je několik lidí uvězněno v domě a mezi nimi samotnými je vrah, i podobně zaměřeným únikovým hrám. Příběh, který nemá obdoby.

„Osum malých černoušků vyšlo si hrát před dům,
jeden z nich se potloukl, zbylo jich jen sedum.
Sedum malých černoušků šlo naštípat klest,
jeden z nich se posekal, zbylo jich jen šest.“
 
Osm nic netušících hostí je pozváno do osamoceného luxusního sídla na pustém Černochově ostrově. Společně s manželským párem sloužících je na ostrově deset lidí, nikdo jiný zde nepobývá, a stejně tak je i na jídelním stole deset porcelánových sošek. Při osudné večeři hosté zjišťují, proč sem byli pozváni – všichni se nějakým způsobem podíleli na vraždě, a nyní mají stanout před posledním soudem. Na začátku jich bylo deset. Postupně jich ubývá a příčiny jejich úmrtí se až podezřele podobají říkánce, kterou má každý z hostí zarámovanou v ložnici. Jak ubývá hostů, tak ubývá i figurek na jídelním stole, a všem pomalu dochází, že nic není jen pouhá náhoda. Vrah je na ostrově. Na ostrově jsou však pouze oni. Vrah je mezi nimi.
 
„Šest malinkých černoušků chtělo vybrat med,
čmelák píchl jednoho, zbylo jich jen pět.
Pět malinkých černoušků k soudu spolu míří,
jeden z nich se soudcem stal, zbyli jenom čtyři.“

Knihy od Agathy Christie se pro mě stávají zárukou kvality. Věděl jsem, že Deset malých černoušků je považováno za její asi nejlepší dílo vůbec, i přes to jsem však neměl žádná očekávání. Tím spíš, že jsem nevěděl, co čekat, a tak jsem nečekal vůbec nic. Jen jsem knihu otevřel a bez jakýchkoli předsudků jsem se ponořil do příběhu. Musím říci, že mi poté dělalo dost problémy se z něj zase vynořit. Deset malých černoušků bych označil za nejlepší detektivní román, který jsem kdy četl a zřejmě i číst budu. Nikdy bych jen tak o nějaké knize neřekl, že je geniální, protože všude se najdou nějaké chyby. Tato kniha ale skutečně geniální je, a to po většině stránkách – promyšleností zápletky a celého příběhu, vykreslení postav, vytvoření tak tíživé atmosféry, a především inspirací říkankou o deseti černoušcích. Královna detektivek svůj titul více než skvěle obhájila a není pochyb o tom, že vytvořila jedno z nejlepších děl detektivního žánru. Příběh byl od začátku promyšlen do nejmenších detailů. Mohli jste zkusit hádat a předvídat, jak to celé vlastně bylo, ale autorka vás pokaždé rázně vyvedla z omylu a ukázala, že neustále byla klidně i o tři kroky napřed. Celou zápletku měla neustále pod kontrolou a čtenáře doslova omotaného kolem prstu, aby si myslel přesně to, co sama chtěla. Sám jsem měl na začátku několik tipů a v průběhu četby jsem si dával dohromady různé scénáře, které jsem si myslel, že by mohly být ty pravé – ale snad nikdy jsem se netrefil. Při čtení jsem tak neskrýval šoky nad nečekanými odhaleními a tajil dech, kdykoli ze stolu zmizela další porcelánová figurka. Troufám si tvrdit, že toto byla nejnapínavější knížka, kterou jsem za svůj život četl. Mé nervy byly při čtení napnuté k prasknutí a neustále mě to hnalo dál a dál, protože jsem už prostě potřeboval vědět, jak to všechno bylo. Bohužel, kamarád mi velmi štědře vyspoileroval, kdo za tím vším byl, takže jsem ke konci nezakusil ten pravý šok a moment překvapení, i tak jsem ale tajil dech nad tím, jak to ten dotyčný/dotyčná provedl/a (věřte mi, měl jsem chuť toho kamaráda na místě zabít). Další smůla je, že jsem knihu začal číst den před tím, než jsem odjel na týdenní pobyt do Anglie (příhodně do Torquay, rodného města Agathy Christie). Tam jsem neměl žádný čas na čtení, takže jsem za ten týden přečetl asi jen deset stránek. Dva dny po návratu do Prahy jsem však knihu hned dočetl. Po dočtení jsem nevěděl, kudy kam. Byl jsem vykolejený z toho, že už to všechno skončilo, ale zároveň vykulený z toho konce. Agatha Christie je důkazem, že nepotřebujete hromady akčních a krvavých scén k napsání napínavého thrilleru. Jak postupně hosté v domě šíleli, čtenář při čtení šílel s nimi. Agatha dokázala čtenáře odrovnat jen díky psychologické stránce příběhu, kdy kladla opravdu velký důraz na psychiku postav. Postavy byly vykresleny opravdu realisticky a věrohodně, prostředí stejně tak. To vše vytvořilo tu naprosto unikátní atmosféru, při které byly vaše nervy nadranc. Napsané to bylo bezchybně, ale tak co byste čekali od královny detektivek. Popis, líčení, dialogy – všechno na jedničku. Do poslední stránky čtenář netušil, jak to všechno bylo. To finále a zakončení bylo nervy drásající, ale prostě dokonalé.
 
„Čtyři malí černoušci nechali všech pří,
jeden z nich šel pasti klást, do světa šli tři.
Tři malincí černoušci šli ulovit lva,
medvěd sežral jednoho, zbyli jenom dva.“
 
Toť vše jen chvála. Když jsem se snažil najít nějaké ty chybky, nic jsem nenašel. Sice mě dost mrzelo a doteď mrzí, že mi bylo vyzrazeno, kdo to všechno dělal, ale zážitek ze čtení mi to rozhodně nezkazilo – maximálně jsem si ho trochu pokazil tím týdnem nečtení, kdy jsem se poté v postavách nemohl moc vyznat a chvíli mi trvalo, než jsem se znovu v příběhu plně zorientoval. Nakonec jsem se tím začátkem prokousal a poté už jsem měl všechno pod palcem (myslím tím mou znalost příběhu, celkový příběh měla pod palcem jen a jen autorka, ať jsem se snažil sebevíc).
 
„Dva malincí černoušci chodili dvě hodiny,
jeden klesl na skále, a tak zbyl jen jediný.
Jeden malý černoušek vztek měl na svět zrádný,
proto se sám oběsil – a tak nezbyl žádný.“
 
Deset malých černoušků hodnotím nejvyšším možným hodnocením, a to je v mém případě buď plných 5 hvězd, anebo (jak jsem si vymyslel) trochu netradičních 6 hvězd s tím, že procentuální hodnocení je samozřejmě 100 %. Abyste si ale nemysleli, tento rok je to teprve třetí kniha, kterou jsem takto ohodnotil, takže na takovéto skvosty moc často nenarážím (nebo alespoň na mé poměry ne moc často). Kniha je nutností pro všechny fanoušky Agathy Christie a detektivek, zároveň je to dobrá záminka, jak s Agathou začít. Jsem rád, že tento rok konečně vyšla v novém vydání, to staré bylo už totiž zcela rozprodané a já si ho zoufale chtěl přečíst. Dokonce i nyní po necelém týdnu po dočtení na knihu nemohu přestat myslet, doslova mi totiž zamotala hlavu. Jen doufám, že jste si z této recenze aspoň něco málo vzali, jelikož se jednalo jen a jen o chválu, což si nejsem úplně jistý, zda se dá považovat za konstruktivní kritiku. Ať jsem se ale snažil sebevíc, žádné chyby jsem na knize nenašel, ani když se na to dívám takto zpětně. Prostě si to nemohu vynachválit.

* * *

Co vy a Agatha Christie? Četli jste Deset malých černoušků, a pokud ano, tak jak se vám to líbilo? Také párkrát za čas narazíte na knihu, která vás naprosto nadchne a to nejvyšší hodnocení jí prostě dáte? A jak se vám líbila má recenze, nenudila vás? Za každý komentář budu moc rád :). 

2 komentáře:

  1. JAK TO DĚLÁŠ, ŽE JE TO TAK DLOUHÝ? Hele ty jsi fakt král recenzí, doufám, že už jsi někomu konečně napsal o tu spolupráci:D a dost jsi mě na tu knížku nalákal, i když spíš nejdřív přečtu tu Nemesis, co mám doma. A ve sklepě jsem objevila pár starejch vydání od Agathy, takže se mi je snad podaří zachránit:D jinak zase úplně boží recenze!<3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju, Luci!! <3 :) Ještě nenapsal, chystám se až po prázdninách, jinak já se vždycky strašně rozepíšu, naopak bych to krátce napsat nedokázal (proto mi to Přečteno za květen dělalo docela problémy) :D. Jsem rád, že jsem tě na ni nalákal - ono Nemesis je klasická anglická detektivka, kdežto Deset malých černoušků je spíše detektivní thriller, a tam nemáš žádného detektiva, co by vyšetřoval nějaký případ - ale o to to bylo zajímavější :). To máš teda štěstí! Já mám Agathu fakt rád, jak jsem psal, její knížky jsou pro mě zárukou kvality. Fakt moc děkuju! <3
      PS: Zase někdy zastreamuj, dneska to bylo fakt super, dost jsem se nasmál a doteď na to vzpomínám, škoda, že už jsem musel :).

      Vymazat